Úvodní stránka » Aktuálně » Já chci zhubnout, ale hlava ne!

Příjem potravy je nutností, která se projevuje v působení jednoho ze základních lidských pudů. Ty jsou zakódovány ve „vývojově starém“ mozku. V některých aspektech chování jsme stále „zvířátka“. Cílem přírody je přežití a zachování druhu.

Situace člověka moderní doby je ovlivňována tím, že do hry vstupuje „dědictví předků“ – genetika. Jedním z projevů jsou krevní skupiny. Jmenuji je, protože jsou široce známy, nikoliv s cílem protěžovat teorii vztahu krevní skupiny a způsobu stravování. Tudíž je jasné, že

výživové preference jsou výsledkem efektu genů (efekt se projeví již po 2 – 3 generacích).        

Když je nadbytek jídla, hrozí přejídání  

Nevítaným důsledkem velmi časově vzdáleného dědictví předků (desetitisíciletí vývoje) je přetrvávající vliv tzv. šetřícího genu. Stále jsme naprogramováni chovat se jako medvěd před zimním spánkem. Naneštěstí jídla máme dostatek (nemluvím o kvalitě) a tudíž máme vždy plnou ledničku. V případě, že někteří z nás nemají zrovna co dělat nebo jsou ve stresu, sáhnou do ledničky, ačkoliv nemají potřebu doplnit energetické zásoby. To často končí ztrátou sebeovládání a volního rozhodování. Podobně tomu je s odhadem, kolik potřebuji „energie“. Z jídla se stane zlozvyk, v horším případě závislost, jejíž princip je stejný jako u jakéhokoliv jiného druhu závislosti. Tím jsme se oklikou dostali k mozku.    

Neblahý vliv vývoje člověka

V důsledku vlivu civilizačních faktorů (tzv. obezogenní prostředí) jsme ztratili schopnost instinktivně volit vhodnou potravu stejně jako její množství a přizpůsobit se měnícím se životním podmínkám (dané například stárnutím). Tím jsme se stali hluchými k reálným požadavkům organismu. Už se nechováme intuitivně. Máme tendenci jíst, když je co, proto většinou sníme víc, než potřebujeme. 

 

Jídlo je životní nutnost, která se může stát závislostí – a ta je zneužitelná   

Studie závislosti na jídle vedly k zajímavým objevům. Na určitý typ pokrmů, nebo některé živiny, si vytváří návyk již plod v děloze. Naneštěstí však také může znamenat časný vznik závislosti stejně jako tzv. prenatální alergizace. To vysvětluje individuální rozdíly výživových preferencí, dokonce i uvnitř jedné rodiny. Už u velmi malých dětí  lze pozorovat extrémy – přejídání na straně jedné a odmítání potravy na straně druhé. Obé je dáno psycho-somaticky.      

Typickým příkladem závislostí je závislost na sladkém

Souvisí to s fyziologickou potřebou udržení stálé hladiny krevního cukru. Mozek na zvýšenou dodávku cukru reaguje vyplavením endorfinů, které vyvolají uspokojení. Z toho vyplývá souvislost mezi stresem a touhou po sladkém. Překvapivě na stejném základu vzniká závislost na fyzické aktivitě. Amatérští sportovci znají důsledek aktivity, jímž je vyplavení endorfinů. Když už jsem to nakousl – ukazuje se, že dosáhnout tohoto příjemného stavu neznamená dvě hodiny běhat, stačí relativně krátký intenzivní výkon – říká se tomu funkční trénink.

Zmínka o fyzické aktivitě má logickou souvislost s prevencí nadváhy i s jejím řešením. Jde o endorfiny, ale současně je pozitivním vedlejším produktem zvýšení klidového výdeje energie. Ani to však není všechno. Ovlivněn je také metabolismus mozku. Ten umí využít jako zdroj energie nejenom glukózu, ale také kyselinu mléčnou, k jejíž tvorbě dochází v důsledku intenzivní fyzické aktivity. A také znamená, že nemusíte konzumovat mnoho sacharidů.

 

Tvrzení – jím sacharidy (sladkosti), protože to potřebuje můj mozek ke zvládnutí stresu – nemá vědecké zdůvodnění.

Konkrétně to v praxi znamená, že podíl sacharidů ve stravě je dostačující, pokud tvoří maximálně 30 % celkového energetického příjmu. Nikoliv stále doporučovaných 50-60 %.     

Jak vysvětlit závislost na tucích, především ale tepelně zpracovaných či fast foodu? 

Někteří autoři to vysvětlují podmíněným reflexem, vyvolaným vůní smaženého pokrmu – á, tady se něco dobrého vaří – další mluví o mozek stimulujícím vlivu krátkých mastných kyselin, obsažených v mnohých zdrojích tuku, především živočišného původu, jiní o vlivu při tepelné úpravě vzniklých vedlejších produktů mastných kyselin (to je nejhorší varianta). Jsou to právě pachy, vznikající při tepelném zpracování potravy, co působí na „spodní patra“ mozku (limbický systém). Přeneseně jde o to, že po objevení tepelného zpracování potravin (surovin) došlo k rozšíření využití potravních zdrojů a současně ke zvýšení využitelnosti v nich obsažených živin. A to byl začátek problémů s nadváhou.

Tepelné zpracování potravních zdrojů je evoluční výhodou, která však znamená nutnost omezení objemu stravy.

Rozšíření sortimentu potravních zdrojů a zlepšení vstřebatelnosti (asimilace) živin v nich obsažených výrazně zvýšilo schopnost přežití lidské populace, aby současně zvýšilo riziko vzniku nadváhy (obezity).

Z výše uvedeného vyplývá jeden mimořádně důležitý fakt, totiž:

 

jedním ze základních preventivních opatření vzniku nadváhy je zvýšení podílu tepelně nezpracovaných zdrojů potravy.

To neznamená, že vitariánství je ideální řešení. Není, protože je problém jak s omezeným využitím živin ze syrové stravy, tak s nedostatečným příjmem bílkovin (proteiny), a to ještě nemluvím o hygienickém riziku. V některých obdobích roku až 70 % potravinových zdrojů může být konzumováno  tepelně nezpracovaných.  

Co se ukazuje v praxi? Významný vliv prostředí.

Anamnézy více než 10 tisíc klientů, trpících nadváhou a obezitou, které mi „prošly rukama“ prokazují, jak silný vliv má prostředí. A to těsně souvisí s psychikou. Obezita bývá velmi často důsledkem frustrace, syndromu vyhoření, ztráty víry (v cokoliv) a hlavně ztráty sebedůvěry. Jídlo, především cukry, jsou podvědomým důsledkem snahy kompenzovat stres. U klientů, jejichž opakované neúspěšné pokusy lze přirovnat k odvykání kouření, jde v prvé řadě o selhání psychiky. Tím nechci tvrdit, že jsou to slaboši a že za obezitu si mohou sami. Nejde jen o slabou vůli, ale o to, že člověk snadno podlehne vlivu obezogenního prostředí, a v případě, kdy se opakovaně pokouší o redukci nadváhy, aniž by měl podporu odborníka a současně okolí, nakonec rezignuje. Faktem ovšem je, že již zmíněná genetika je hlavním faktorem – ukazuje se například, že dokonce i chuťové preference jsou geneticky kódovány.

Vnější vlivy - v hlavní roli stres

Stres, frustrace a syndrom vyhoření jsou spouštěčem problémů s obezitou především u žen. Systematické přejídání je vlastně projev sebepoškozování. Odborné rady, léky, doplňky stravy, fyzikální prostředky, cvičení, nic z toho nefunguje, když „postižený“ nedokáže regulovat intenzitu stresu nebo se s ním nenaučí žít, aniž by mu škodil. Komplikace je v tom, že také schopnost odolat stresu je geneticky kódována.  

Co také může spolupůsobit jako spouštěč obezity?

Jsou to opět vnější vlivy. Je to působení chemických látek ve stravě a nápojích a obalech potravin (xenobiotika, čili cizorodé látky), hormonů v antikoncepci, léků, chemických látek v kosmetice, hygienických prostředcích, textiliích, hračkách, levném nábytku, kobercích…

Co dělat, to je ta otázka

Nejlepší prevencí je hlídat si tělesnou hmotnost po celý život. Nikdo nemusí tloustnout jen proto, že stárne. Neodkládat řešení, když je jasné, že je problém. Pravidelně cvičit – nejenom pro udržení hmotnosti, ale také pro zmírnění stresu. Dokonce i lidé, kteří mají pohybová omezení, mohou cvičit. Cvičit se dá i doma, i když to vyžaduje nejprve zjistit jak a poté to chce systematičnost a vůli. Člověk je totiž v podstatě líný tvor. Musí mít motivaci. 

 

Většina lidí potřebuje nejenom motiv, ale také odborné poradenství, a především podporu nejbližších.

Málokdo sám dokáže rozhodnout, jaký režim je pro něj vhodný, dokud nezjistí, jaký je metabolický typ – nicméně i tak potřebuje odbornou pomoc. 

Ta hlava.

Většina klientů, trpících nadváhou či obezitou, potřebuje psychologa. Psychologická intervence by měla být nedílnou součástí péče o osoby, trpící nadváhou či obezitou stejně, jako je tomu v případě poruch příjmu potravy. Požádat o pomoc psychologa není ostuda, není to důkaz selhání. Použití redukčních diet je naopak důsledkem neschopnosti najít systémové trvalé řešení. Je výsledkem nepochopení principu, zneužívaným producenty komerčních diet, stejně tak jako autory jakékoliv krátkodobé specifické úpravy stravy. Řešení obezity vyžaduje použití sofistikovaného dlouhodobého redukčního režimu, jehož cílem je jak normalizace tělesné hmotnosti, tak postupný přechod k personalizovanému stravování.     

Něco z psychologie

Obezita je stav, který je patrný na první pohled. Kromě toho je pokládána za důsledek nedostatku sebeovládání. Společnost si vytváří předsudky – např. 6 leté obézní děti jsou ve svém okolí pokládány za líné, hloupé a ošklivé. Stejný názor bohužel mívají lékaři.   

Společenský tlak může být tak výrazný, že se může stát spouštěčem psychopatologie.

K čemu mi bude psycholog nebo life-coach?

Nejprve je třeba pojmenovat vnitřní a vnější příčiny stavu. Jako příklad poslouží dosažitelnost optimálních zdrojů potravy – jak místně, tak ekonomicky. Nutné je zhodnocení životního stylu. Velmi důležité je analyzovat vliv pracovní činnosti. Velkou komplikací může být práce na směny či výhradní práce v noci. Následuje zhodnocení vlivu zdravotního stavu. Dalším krokem je pokus o úpravu způsobu života. Nutné je pochopit význam záznamu aktuálních pocitů, vyplývajících ze změny stravovacího režimu, zápis jídelníčku a denních aktivit. Je to princip – chybami a sebepozorováním se člověk učí.   

Co by se člověk, který chce upravit váhu, měl naučit?

sebepozorování  = identifikace chyb z analýzy zápisu stravy

zhodnocení vlivu vnějších podnětů = chuť, vzhled a vůně jídla, společenské vlivy, doba a rychlost konzumace pokrmu, souběžné pocity případně stres při jídle

pokus o identifikaci podnětů, spouštějících chybné chování = podlehnutí kolektivismu, módnosti, společenským a rodinným tlakům

sebeposilování  = mít se rád, odměňovat se za pokroky, vyžadovat podporu nejbližších

pozitivní myšlení, víra ve vlastní schopnosti

postup formou step-by-step

Psycholog je podmínkou?

Jistě jste si uvědomili, že splnit výše uvedené podmínky optimálního procesu redukce je natolik náročné, že se v poradenské praxi s lidmi, kteří tento režim praktikují, téměř nesetkáme.  Teoreticky – poradce (psycholog) by vás měl uvedené dovednosti nejprve vysvětlit a poté naučit. Poradenství ve výživě však slouží pouze jako základní nástroj řešení fyzického problému, nemá možnost řešit psychickou podstatu problému. V ideálním případě by poradce pro výživu měl spolupracovat s psychologem, vzdělaným v oboru řešení poruch příjmu potravy. To je naneštěstí jen teorie. A v případě, kdy by taková spolupráce byla možná, znamenalo by to zvýšení nákladů pro klienta. Je na jeho rozhodnutí, zda do takového postupu bude investovat. Tím spíše, že si psychologa musí najít sám. S ohledem na kritický nedostatek psychologů nezbývá, než doporučit klientovi konzultaci s dobrým life-coachem. S tím jsou zajímavé a většinou pozitivní zkušenosti. Jinak řečeno, life-coach vám otevře oči, když vám vysvětlí, kde je jádro problému. Ani jeden ze jmenovaných odborníků však neposkytuje záruku úspěchu. Nebývá to jeho vina. Každý klient je odpovědný sám za sebe.

Tím, co jsem zde napsal, chci upozornit na složitost problematiky. Výživa není jen fyzickou záležitostí, ale také je to problém duchovního rázu. Pokud se obě oblasti nespojí, nelze očekávat trvalý efekt.. Když se nepodaří klienta přesvědčit, že tělo a duše jedno jsou, šance na trvalý úspěch redukce je malý. To vysvětluje neúspěšnost krátkodobých redukčních programů. Čím víc jich absolvujete, tím menší je šance na trvalý úspěch, přičemž stoupá riziko trvalého poškození zdraví.

Kontakt

Svět zdraví Vital s.r.o.
SNP 2526/60 (blok 4), Most
734 166 613